Józef Baran

Zanedlouho

bude jí možná hrozit i vězení
za demoralizující vliv na
kapitalistické prostředí

zanedlouho
bude Kristus v nepřítomnosti odsouzen
ke druhému ukřižování

a poezii
odsoudí k vyhnanství
za destruktivní odvádění pozornosti
zjemňování citlivosti
a rozjitřování krásnými metaforami
nezdravých
fantazií
které nejsou kryty
šeky
ani jim podobnými
cennými papíry

Výběhy

nevědí
že se svobodou se člověk rodí
nebo ne

jedni se cítí svobodní dokonce ve vězení
spouštějí nitku představivosti
a mají výběh na celou zem

druzí žijí na
krátkém řetěze
jak vesnický vořech u boudy:
s náhubkem drezúry
s roubíkem konvencí

2

jedněm nestačí
výběh
odsud k měsíci

druhým cesta
za les a zpátky
vystačí na celý život

nakonec i tak
se všichni spokojí
s těsným horizontem
2 + 1

(pod podmínkou
že jsme jednorozměrní
a nemáme duši
rozpínající se
Odsud-Do-Věčnosti)

Z cyklu „Brazilské básně”

Konec cesty

s točícími se
míčky nad hlavou
žongloval jsem
městy
      tvářemi
            hvězdami
uváděl do pohybu sebe
i obrazy krajin:
Brazílie
      Curitiba
            Porto Allegre
                  Santo Angelo
                        Guarani das Missoes
                                    Sao Paulo

v hlavě se točilo
hvězdnaté planetárium noci
s Jižním křížem
a měsícem vzhůru nohama

otáčel se kolotoč
svátečních dní
a každý byl
překvapením
tak jako ty v dětství

vtom

věci
padají na svoje místa
kolotoč zastavil se za jízdy
letadlo se opět střetává s letištěm Okęcie
svět obyčejní
stáčí se do klubíčka glóbu

slunce hvězdy měsíc
se vracejí na stará místa

dům se ženou s psacím stolem se vracejí
na svoje místa

nehybní
kaleidoskopy krajin

i já
nehybním
přestávám se měnit
pěnit
oblékat do cizího peří
získávám váhu
zemi pod nohama
stáčím se jako hoblina
kolem své osy

míčky
uvolňují se z mých rukou
mění orbity

S globální maskou

je jich stále více
novověkých
multifunkčních
dokonale seřízených

s otvory na oči
uši
nos

s globální maskou na tváři

Hotel Cesar Business v Sao Paulu, září 2009

Stařečci v Guarani das Missoes

Chtějí abych vyprávěl o Polsku
které neviděli a neuvidí
Přivezl jim ho v srdci děda
do Guarani das Missoes

Ona je už deset let sama
On čtyři dny vdovcem
„Podívej, jak je ten život krátký,
a jak je člověk nakonec sám!”

„Vím, bratře, jak je ti těžko
sama jsem to zažila,” vzdychá ona
Slunce je stále níž a níž
V Guarani das Missoes

----------------------------------

Stařečci mi mizejí v očích
Už rozmlouvám s jejich stíny...

Stařečci mi mizejí v očích
Už rozmlouvám s jejich stíny...

V Guarani das Missoes

Pobrazilská reflexe

Zjevně nejsem Člověkem
Velkého Formátu

1,64
vv botách Tatr
a v klobouku z Baltu

Józef Baran
z polštiny přeložila Lenka Daňhelová